Jak začít, nevím, takže začátek nebude...
Došla mi jedna jediná prostá věc, hodně důležitá věc, věc, na kterou si jednou dojde každý blogař...
Pochopila jsem podstatu svého účinkování tady a zopakovala si všechny ty roky ztrávené tu. Tu s vámi.
Našla jsem tu hodně přátel, u kterých věřím, že je jednou, možná, uvidím i v reálu ♥. ALE. Velké ALE.
Nesnáším to tu.
Ty lidi tady, grafiku, články, deníčky, autorský blogy...Všechno...
Myslím, že už není originální mít deníčkovský blog, ne není. NENÍ! Má to každý druhý, ještě hůř, opravdu každý druhý. Takže i tací, kteří ví o životě hovno a jsou ještě děti (neříkám, že já nejsem...) takže se jejich články ani nedají číst, ale co? JSOU ORIGINÁLNÍ. Podle některých. Podle mě určitě ne (chápu, deníček sám o sobě, je vždy originál a autor tam zanechává kousek sebe, ale kdyby jsme šli do detailů, originál to není).
Já jsem taky jedna z mnoha.
Mnoha. Mnoha blogařů.
Někdy zavítám na tu "druhou" polovinu blogu.cz a žasnu...
Jak je to tam ještě nevinné, neposkvrněné tím, co my zažíváme denně - návštěvnost, boje grafiků a blabla...Je toho moc...
Někdo si myslí, že "druhá" polovina blogu už ani není, že už tu je jen to co známe, ale to je omyl...
Znám hodně blogů, podobných mému prvnímu tehdejšímu blogu, jsou tam jedenáctileté dobré adminky, které neví co je to grafika...co je to návštěvnost nebo styl scene a pixelky...prostě přidávají co se jim líbí...a my je za to odcuzujeme a říkáme, že jsou obyčejní...
Jak OBYČEJNÍ sakra?! Každý z nás takový byl, teda pokud na blog.cz přišel nějak sám a vše se sám učil, ne když mu to ukáže nějaká kamarádka, to už pak rovnou od začátku můžete být "slavní".
Všichni jsme přece ORIGINÁL (až na pár primitivních individuí - kopíráků a idiotů bez mozku, ale i ti, byli orignály...).
Už, už se dostáváme k závěru a podstatě věci.
Kolikrát tak už jsem říkala, že končím? Nespočetněkrát a určitě nejsem sama.
Jenže, nedělám grafiku, nechodím tu, nemám affs, nejsem hodná, píšu dlouhé články, padla návštěvnost...A vy na mě serete, ještě tak nějak slušně řečeno.
Je mi z toho fakt smutně, protože představa, že lidi o kterých furt mluvím jak jsou super a, že je chci vidět, jsou jenom bestie dýchtící po návštěvnosti a vším s tím spojené, ikdyž říkají, že to tak není, je strašná představa. Už ani s lizz si pořádně nerozumím, to už je opravdu konec...Můj blogový konec, v životě, v tom reálném, jsem konečně začala žít, žít naplno a je to to nejlepší co může existovat...
Ráda píšu takové články, depresivní články, ale potom jsem zase za TRAPKU já, tak co mám sakra tady ještě dělat?! Psát články s mými názory...A, kdo to bude číst? Jeden člověk? Ha, Ha, Ha.
Je dost možné, že mám zase jenom debilní DEPRESI, ze školy, budoucnosti a vším s tím spojeným, ale už se to stupňuje, stupňuje a stupňuje.
Nikdy už nechci otevřít photoshop, maximálně tak, kdybych to studovala, ale nevím...Fakt se nemůžu na ten modrý čtvereček s nápisem "PS" ani podívat...Natož na to 2x kliknout.
Štve mě to, ani nevíte jak moc.
Radši už nebudu oxidovat svými kecy, stejně to nikdo nečte, jak vidím...
Brou.